Jdi na obsah Jdi na menu
 


Budeme jíst

Přísloví 1;10-16,28-33

 

Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev.

 

Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“

 

V Bibli je hodně psáno o tom, že se dobrý a zlý člověk pozná podle ovoce, které nese. Často jsou ale lidé zmatení, protože neví, jaké to ovoce vlastně je a jak se pozná. Nepřítel mnohdy překrucuje naše poznání a snaží se nám podsunout pravý opak. Např. ovoce spravedlnosti označuje za ovoce svévolnosti a naopak. Zlé v jeho podání je dobré a dobré zlé. Jak tedy bezpečně poznat, co je to správné?

Jedině ten, který se sytí Písmem a zná, co je v něm obsaženo, může bezpečně poznat, které ovoce je to správné. Boží Duch ho na to upozorní a dá mu schopnost rozlišovat.

 

V Písmu je popsáno, jak se chová spravedlivý a jak svévolník – jsou tam konkrétní příklady. Spravedlivý dodržuje Boží nařízení, jde cestou spravedlnosti, bezúhonnosti, vděčnosti, upřímnosti, skromnosti, sebezapření, trpělivosti, pokory, lásky, dobroty, vytrvalosti a pravdy. Takový člověk je světlem, není v něm tma (i když občas padá, selhává, ale pak se znovu zvedá a pokračuje dál). Spěje k ideálu – Božímu obrazu. Bývá to člověk, na kterého je spolehnutí a můžete mu naprosto, bez pochyb důvěřovat. Nehledá svůj prospěch. Neudělá vám nic zlého, netouží někomu ublížit, právě naopak. Přináší s sebou harmonii, pokoj, řád a svobodu. Nebude se vám vysmívat, naslouchá vám a ochotně nese břemeno s vámi. Není sobecký, ani lhostejný k potřebným, ale všímá si a pomáhá. Rád se rozdělí o to, co má. Nese Kristův charakter a miluje Boha. Takto se projevuje člověk spravedlivý, to je jeho ovoce. Takového ovoce není možné dosáhnout bez každodenního spojení s Bohem.

 

Zato svévolník nese opačné ovoce. Je to člověk sobecký, pokrytecký, křivý, ješitný, pomstychtivý, ctižádostivý, hledá svůj prospěch, rád ubližuje, pomlouvá, zrazuje naši důvěru. Nerespektuje pravidla a je velmi citlivý na své JÁ. Rozhoduje se s ohledem na sebe, jaký z toho bude mít prospěch, věci dělá účelově. Rád hází svá břemena na druhé a činí je zodpovědné za své chyby, zotročuje a využívá lidi kolem sebe. Názorový nesouhlas bere jako nepřátelství a důvod k útoku a pomstě. Vyžaduje, aby se vše dělo podle jeho představ.

Někteří lidé jsou schopni pro své plány dokonce vraždit a krást, rozbíjet vztahy a rodiny druhých. Jdou proti Božímu zákonu a navádějí k tomu druhé.

 

Bůh nám dává svobodu, rozhodnutí je vždy na nás a důsledky naší volby si musíme nést. To, jak se rozhodneme, nezůstane bez odezvy, bez ovoce.

 

Kazatel 11;1 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.

 

Taky se vám často zdá, že lidem zlým se daří lépe, než těm dobrým, že žijí spokojeným, bezstarostným životem a nic se jim nemůže stát? Takovéto souvislosti pozoroval i král David, ve svých žalmech to mnohokrát popisuje – upozorňuje Boha na to, jak jeho pořád utlačují, usilují mu o život a těm zlým se náramně daří, proč pořád k tomu mlčí?, apod. Ale i on sám nakonec konstatuje, že je jejich skutky doženou, nasytí se ovocem, které nesou. Protože je Bůh miluje, tak je v tom klamu nemůže nechat (dělám sice zle, ale nic zlého se mi neděje = jsem dobrý člověk, nemusím na tom nic měnit).

 

Jako by se zdálo, že když spravedlivý udělá něco dobrého, je za to potrestán a naopak, když zlý udělá něco zlého je za to odměněn a povzbuzen, aby v tom pokračoval. Bůh ale k tomu mlčet donekonečna nebude. Nechává to často dojít tak daleko proto, aby ovoce naplno dozrálo, ukázalo se a bylo jasně viditelné všem. Člověk, který hned nedostane přes prsty, v klidu a radosti dál páchá zlo a myslí si, že se mu nic nemůže stát, protože kdyby něco hrozilo, tak by se to přece hned ukázalo… Tak to ale nefunguje.

Bůh nechával i jiné národy (které nenáviděli Boží lid), aby vykonali své hrůzné dílo na Božím národu (protože odpadl od Boha, zřekl se Ho a On už ho nemohl dál chránit), ale za to, že si to užívali, byl jejich konec ještě horší. Spravedlnost je v Božích rukou, ne v našich!

Řím. 12;17-21 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ‘ Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Nechtějme to brát do vlastních rukou, nechtějme pro toho, kdo nám ubližuje, nic zlého.

 

Přísloví 13;2 Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.

 

Bible jasně mluví o tom, že ovoce vlastní volby budeme jíst… a že se ho dokonce přesytíme (jako např. Izraelité křepelek na poušti Žalm 78;26-33 Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal. Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře. Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola. – B21 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví (po čem bažili – B21). Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech, když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil. – ČEP (Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil!) Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům. – B21 Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami. – ČEP).

 

Ještě jsem si řešila otázku jak je to s člověkem, který byl spravedlivý, nesl ovoce Božího Ducha, ale pak odpadl. Ze začátku není totiž vůbec nic poznat. Žádná viditelná změna, ani blesk z nebe… může to být pro nás matoucí. Jeho ovoce opravdu nemusí být hned znát, nemusíme ho rozpoznat od spravedlivého, ale nakonec postupem času vzejde z pokladu srdce ovoce a ukáže, co je v něm skryto (strom urodí v pravý čas, nemůžeme chtít, aby jabloň dala jablka v lednu). Na výsledek si musíme počkat, až ovoce uzraje a ukáže, co ten člověk chová v srdci. Když v srdci rostou trny, tak prorostou ven a budou píchat. Nedá se to skrývat, i když by člověk moc chtěl a snažil se o to.

 

Kol 3;23-25 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte. Kdo se dopouští křivdy, dostane za to odplatu. Náš Pán nikomu nestraní.

 

Přísloví 14;14 Odpadlík se sytí svými cestami, kdežto člověk dobrý tím, co je mu dáno.