Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hledat Hospodina jako nikdy předtím

31. 7. 2014

 1. Paralip. 22;19

 

Nyní se tedy ze srdce a z duše dotazujte Hospodina, svého Boha, a dejte se do budování svatyně Boha Hospodina, abyste mohli vnést schránu Hospodinovy smlouvy a svaté Boží náčiní do domu, který bude pro Hospodinovo jméno vybudován.“

 

Sofonjáš 2;3 Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru...

 

Jednoho dne přišel moment, kdy mi vyvstalo na mysli, abych hledala Hospodina jako nikdy předtím. Uvědomila jsem si, že to, jak jsem doposud usilovala o Boží přítomnost ve svém životě, bylo naprosto nedostačující. Měla jsem spoustu aktivit a Boha jsem k tomu občas přibrala. Rozhodně nebyl centrem mého života, i když jsem si to myslela. Jak jsem se s Ním mohla setkat, když jsem s Ním prakticky nepočítala? Měla jsem pusu plnou chvály, hlavu plnou vědomostí, ale když mělo přijít na praxi, tak jsem si často dělala věci po svém a Boha držela stranou, aby mi do toho nemohl mluvit. Vysílala jsem k Němu prosby a dotazy, ale na odpověď jsem nečekala, častokrát jsem o ni ani nestála. Co kdyby po mě chtěl něco, co by se mi nelíbilo? Každopádně ten okamžik pravdy přišel a já jsem stála před rozhodnutím, co s tím teď udělám? Bůh se chce se mnou blíže setkat a co já? Chci se s Ním setkat tváří v tvář?

 

Během dosavadních modliteb jsem volala jaksi do dálky, nepočítala jsem s tím, že by Bůh mohl ke mně přímo promluvit. Byl pro mě příliš daleko… měla jsem představu, jako že s Ním komunikuji přes telefon, že mě slyší, ale nevidí. A najednou je tu moment, kdy vím, že se mi chce přiblížit do osobní roviny, kdy mi chce být tak blízko, abych se Ho mohla dotknout...

Na něco takového jsem nebyla připravena. Uvědomila jsem si, že kdyby mě na takové setkání nepřipravil a prostě přišel, tak bych se pořádně vyděsila a kdoví, jestli bych to vůbec přežila. Ta představa byla pro mě tak nová, přitom Bible je plná záznamů, kdy Bůh ke Svým lidem promlouval, takže to není nic neobvyklého. Jenže tentokráte se to týká přímo mě…

 

Kdybych přišla (jako kdysi Mojžíš) k hořícímu keři, asi bych prožívala neskonalou hrůzu z toho setkání. Proč? Mám nějakou špatnou zkušenost s Bohem, provedl mi něco? Ne. Tak kde se bere ten panický strach ze setkání? Kořen je přímo v mém srdci… Kol. 1;21 I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky... V lidské mysli i srdci převažuje chaos a Boží řád v nich nepřebývá. Bůh je ten, který nás vyhledává jako první a nabízí záchranu. 1. Jan. 4;18-20 Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. Dokonalá láska strach zahání, takže zažene i ten největší strach ze setkání s Ježíšem. Pokud Ho poznáme a zamilujeme si Ho, pak už se nebudeme bát setkat se s Ním tváří v tvář  Naopak, budeme po tom setkání toužit. Žalm 42;2-3 Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

Mr 12;32-33 I řekl mu ten zákoník: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovat jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc než přinášet Bohu oběti a dary.“

 

Iz 55;6 Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko.

 

Amos 5;6 Dotazujte se Hospodina a budete žít!