Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozsévač

Mt 13;4-8

 

Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet.

 

Toto podobenství určitě každý z nás dobře zná. Mnozí ho slýchávali už od dětství. Po dlouhých letech jsem se k tomuto příběhu znovu vrátila a jak to tak bývá, oslovily mě v něm zase nové věci. Ráda bych se o ně podělila.

 

Tento rozsévač rozséval zrnka všude, kde jen mohl. Kudy chodil, tudy trousil a zrnka padala na různou půdu. Žádné místo nevynechal. Jen jediná půda byla úrodná.

Semeno, zrnko je Boží Slovo, a to je vždy kvalitní. Takže záleží na půdě, na kterou padne. Jaké mu tato půda dá podmínky, aby mohlo vzejít a zakořenit? Když zrnko padne podél cesty, má téměř nulovou šanci zakořenit, pro ptáky je snadnou kořistí, a ti toho rádi využijí. Když padne na skalnatou půdu, nemá dostatek hlíny pro pořádné kořeny, které by natáhly v době sucha potřebnou vláhu z hloubky země. A protože slunce kameny snadno rozpaluje, rostlina velmi rychle usychá. Pokud padne zrno do trní, je udušeno, protože trní roste mnohem rychleji a nedává tak prostor pro růst jiné rostliny. Co to ale všechno znamená, proč takové podobenství Ježíš říká? Jaké poučení si z něj máme vzít?

 

Mt 13;13-15 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘

 

Toto podobenství bylo určeno těm, kteří mohli vidět, ale neviděli, mohli slyšet, ale neslyšeli ani nechápali. Mně se to stávalo, když jsem nechtěla slyšet (zacpala jsem si uši a zavřela pevně oči, aby se ke mně nic z toho nedostalo), nebo mi bylo něco tak nepříjemné, že jsem to odmítala přijmout.

 

Někdy je jednodušší stále jen poslouchat, ale když se člověk podle těch slov či rad nezařídí, je mu to k ničemu, žádný výsledek to nepřinese. Pán Bůh po nás mnohdy chce, abychom něco okusili na vlastní kůži, aniž dopředu víme, o co přesně jde. Abychom udělali krok víry (důvěry) a vstoupili do Jím připravené situace s tím, že se hodláme přesvědčit o tom, že Bůh je dobrý a nedopustí nic, co by nás zničilo.

 

Pokud je člověk pohodlný, je to na překážku. Mnohdy totiž není ochoten se něčeho vzdát pro Krista a jít i do nepohodlí, obětovat něco z toho, na co je zvyklý, i když by to bylo pro jeho dobro. Zvyk mnohdy bývá silnější, než rozum.

 

Vraťme se k lidem z našeho podobenství. Ježíš Kristus jim nemůže pomoci, protože mají srdce obrostlé tukem. Jsou do jisté míry líní, pohodlní a nejsou ochotni přijít za Ježíšem a získat uzdravení. Mají problém s Ním. Není jim tak drahý, aby byli ochotni se nechat změnit. Není pro ně dostatečnou motivací.

 

Mt 13;18-23 Vy tedy slyšte výklad podobenství o rozsévači. Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, třetí třicetinásobnou.“

 

Půda je naše srdce. Záleží tedy na nás, jak úrodná půda to bude, jaké podmínky připravíme pro růst Božího Slova v nás.

 

Bylo zaseto

- podél cesty: to je člověk, který Boží Slovo slyší, ale nechápe. Jde mu jedním uchem tam a druhým ven. Protože nechápe, víc se tím nezabývá.

- na skalnatou půdu: to je člověk, který slyší Boží Slovo a hned jej přijímá, ale nezakoření v něm. Takže když přijde trápení, nátlak, pronásledování, nějaká ujma, velmi snadno vše zahazuje a vrací se zpět do toho, jak žil předtím než uslyšel.

V době konce bude probíhat v Božím lidu tříbení, polarizování, které dojde do stavu, že budou na zemi jen dvě skupiny lidí – ti, kteří jsou věrní Kristu, patří Mu, dodržují Jeho zákony a poslouchají Ho a ti, kteří budou stát proti nim a budou páchat kdejakou špatnost pod vedením toho zlého. Mnoho lidí z řad těch, které považujeme dnes za křesťany, se díky pronásledování během tříbení Boha vzdají a přidají se na stranu toho zlého, protože nebudou ochotni pro Krista snést nátlak světa, různá omezení a případné utrpení. Vzdají se Krista proto, aby se jim lépe žilo zde na zemi.

- do trní: to je člověk, který slyší Boží Slovo, ale svoji pozornost věnuje spíše každodenním starostem, světským věcem a lákadlům, takže postupně chladne, zapomíná a úrodu nepřinese.

- na úrodnou půdu: to je člověk, který Boží Slovo slyší, chápe i koná (praktikuje), takže v pravý čas, kdy ovoce dozraje, přináší potřebnou úrodu.

 

Mt 13;30 Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“

 

Všechny tyto skupiny lidí v církvi máme nechat pospolu, nikoho nemáme vylučovat, vyhazovat, nebo jim bránit, aby přicházeli do společenství a společně rostli. Nemáme jim brát možnost tím, že uvidí ty, kteří přináší úrodu, poznat pravdu o Bohu, obrátit se a odevzdat Hospodinu. Sklizeň máme nechat na tom, který je sklizní pověřen.

 

Mt 13;37-43 On jim odpověděl: „Rozsévač, který rozsívá dobré semeno, je Syn člověka a pole je tento svět. Dobré semeno, to jsou synové království, plevel jsou synové toho zlého; nepřítel, který jej nasel, je ďábel. Žeň je skonání věku a ženci jsou andělé. Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

 

Ten, kdo rozsévá je Ježíš Kristus. Dobré semeno, které přináší úrodu, jsou Jeho následovníci, kteří v Jeho díle pokračují až do Jeho druhého příchodu. Tehdy proběhne ta slibovaná žeň, kdy andělé oddělí zrno od plev. Kdy skončí dějiny hříchu a všechno zlo. Lidé budou rozděleni do dvou skupin: jedni budou ti, kteří patří Ježíši Kristu a vybrali si život věčný. Druzí budou ti, kteří si vybrali život podle svého, kteří patří tomuto světu, jednají podle jeho tužeb a žádostí a zvolili si tím život bez Boha - bez zdroje života. Tito dostanou na konci dějin této země možnost žít opravdu to, co si sami vybrali. Takže pokud se rozhodli pro život bez Boha, odstřihli se tím od zdroje života a zemřou už na vždy – jejich existence zanikne a nikdy již nebudou. Bude to pro Boha velká a smutná ztráta... Bůh nyní pro ně dělá vše, co může, přesto to bude jejich rozhodnutí, které bude respektovat.

 

Můžeme být i my těmi, kteří rozsévají? Jestli ano, pak velmi záleží, jak budeme rozsévat. Pokud budeme chodit a bezhlavě házet všude kolem sebe, můžeme mnoho zrnek pohodit právě na skálu, do trní nebo podél cesty. Nemělo by nám být jedno, kam semeno dopadne. Dejme si čas k tomu, abychom to dělali pečlivě, svědomitě, s pokorou a trpělivostí. A hlavně si hlídejme svoje srdce, aby bylo stále úrodnou půdou, která bude přinášet hojné ovoce.

 

Mt 5;44 Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují

Mt 5;48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.