Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deset družiček a která z nich jsem já?

Mt 25;1-13

 

Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.

 

Vždycky jsem toto podobenství vnímala, jako že se vztahuje na všechny lidi bez rozdílu. Nedávno jsem ale pochopila, že ten výběr je mnohem užší a týká se věřících lidí! Všechny družičky z příběhu Ježíše Krista znaly a hlásily se k Němu, přesto byl mezi nimi rozdíl. Všechny vyšly vstříc ženichovi (Ježíši Kristu) a došly na místo, kde měly svítit. Na všechny přišla ospalost a usnuly, úplně všechny! Až slyšely křik, že ženich je tu, bylo už pozdě na nápravu (na shánění oleje do lamp). Jakmile procitly, musely být už zcela připravené. Jenom ty, které byly připravené, vešly na svatbu, za ostatními se zavřely dveře. Co z toho pro mě plyne? Že čekat na příchod Ježíše Krista mám už v připraveném stavu a až ten okamžik přijde, budu moci okamžitě zareagovat.

 

Když bylo všech deset družiček pohromadě, navenek nebyl mezi nimi vidět rozdíl. Vypadaly stejně. Až krize odhalila, které byly opravdu připravené, a které neměly něčeho dostatek. Pošetilé družičky se tvářily, jako by byly Kristu naprosto odevzdané a naplněné Božím Duchem, ale skutečnost byla jiná. Hlásily se ke Kristu, ale fakticky Mu zcela nepatřily, něco velmi podstatného jim chybělo. Ten potřebný olej je Duch Svatý. A ten se nedá nikde koupit, dá se jen získat darem od Hospodina. Měli bychom o Něj prosit na každý den, abychom mohli neustále svítit. Pokud máme Ducha Svatého, pak naše lampy budou svítit. Ti, kteří jsou připravováni (dovolí, aby je Bůh připravil) a žijí v době před druhým příchodem Ježíše Krista, dojdou do stavu, kdy budou připraveni. V tomto stavu pak budou zapečetěni Duchem Svatým. Ti, kteří si říkají, že je dost času a nepřipraví se, nebo jen částečně a ustanou v přípravě, pak budou to, co jim chybí narychlo shánět od těch, od kterých by čekali, že to mají, a také jim to dají. Ale to mohou získat jen od Boha… stejně jako pošetilé družičky se obrátí raději na člověka, než na Boha.

 

Družičky měly za úkol svítit, stejně tak i my (Mt 5;14-16 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích). Světlem světa je Ježíš Kristus (Jan 8;12 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“). Z toho mi vyplývá, že z nás má zářit sám Ježíš Kristus.

 

Bůh od nás čeká 100% vydání do Jeho rukou! Jinak v zátěži noci nevydržíme hořet. Potřebujeme si s Ježíšem vybudovat osobní vztah.

 

Bůh nepopírá, že konal přes všechny družičky Své dílo, ale ty bez oleje se Mu plně nevydaly (neodevzdaly), nebudovaly s Ním vztah, tudíž jednoho dne zazní pro ně slova: NEZNÁM VÁS.

 

Když si mě můj muž vedl k oltáři, byl to pro mě velmi významný a výjimečný okamžik. Nezapomenu, jaká láska a vděčnost z něho sálaly. Obrovsky si vážil, že mě smí už navždy milovat, starat se o mě, pečovat, dělat mi radosti a různá překvapení… Byl vděčný za dar, který si vede po svém boku, a který se pro něho tak vyšňořil . Velmi si vážil toho, že smí stát po mém boku, vědom si tvrdého zápasu, který tomu předcházel. Zápasu jednoho i druhého se svým JÁ, abychom mohli být navždy spolu. Je to výsledek velkého úsilí a pokory, a ten den jsme díky Boží pomoci mohli oba ochutnat ovoce naší volby. Pro mého manžela jsem královnou. Takovou úctu a lásku, kterou mi Bůh skrze něho posílá, jsem nikdy nezažila. A na rozdíl od světské „lásky“, takhle Boží láska stále roste! Aby tomu tak mohlo být i nadále, je potřeba obnovovat na každý den naše odevzdání se Ježíši Kristu.

Uvědomila jsem si, jaké to asi bude, až se pro nás Ježíš vrátí, jako náš ženich. Moc ráda bych, aby na nás mohl také hledět s láskou a vděčností. Jako na dáreček. S vědomím, jak důležitý boj je za námi a že přese všechno to zlé, co nás sužovalo, jsme se nevzdali, dobojovali až k vítězství a nádhernému poutu, které může dát jen Bůh - k trvalému spojení v bezpodmínečné lásce. Jak hrdý a šťastný Ježíš Kristus bude, až si nás povede, jako svoji nevěstu? Doufám, že o to nepřijdu a dozvím se to na vlastní oči…