Snažit se projít úzkými dveřmi
L 13;23-24
Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ On jim odpověděl: „Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
Snažte se vejít… první na řadě je naše rozhodnutí udělat aktivní krok, odhodlat se a pokusit se vejít. Tento text říká, že mnozí budou chtít vejít, dokonce se o to budou snažit, ale nebudou schopni… Asi máme dojít k poznání, že sami toho nejsme schopni, potřebujeme pomoc.
Průchod úzkou branou znamená, že musíme odložit veškeré jistoty, které máme, vše co jsme a umíme, abychom vešli, a to bude bolet naše JÁ. Mnozí se bolesti vyhýbají a já se jim ani nedivím, taky si v ní nelibuji ani po ní netoužím. Ale všichni ti, kteří mají z bolesti hrůzu a jsou ochotni udělat cokoliv, aby ji utlumili nebo zcela potlačili, když zjistí, že musí projít něčím, co je bude bolet (musí se dobrovolně nechat „odřít“), odmítnou nastoupit na tuto cestu a projít těmito úzkými dveřmi.
Abychom prošli, musíme se rozhodnout podstoupit cokoliv je třeba i za tu cenu, že nás to bude bolet. Nebude to bolest fyzická, ale niterná, někde v centru naší osobnosti, v našem „srdci“, tam, odkud pramení naše myšlenky, kde se formuje osobnost člověka, kde je to, čemu říkáme naše „JÁ“. Tam se to musí změnit. Musíme požádat Boha, aby si vzal první místo v našem životě, stal se našim Králem a Pánem a rozhodoval o nás, našem životě, plánech i touhách. Potřebujeme dostat nové srdce, ze kterého budou plynout ušlechtilejší a čistší myšlenky, ze kterého se stane nový člověk, podobný Ježíši Kristu. Abychom mohli být s Ježíšem v Jeho království, musíme mít Jeho charakter, jinak bychom Jeho přítomnost, čistotu ani lásku nesnesli.
Žalm 107;4-20 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.
Žalm 121;1-8 Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.