Následovat Krista naplno
L 9;57-62
Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Jinému řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ A jiný mu řekl: „Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.“ Ježíš mu řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.“
Ježíš říká, že nemá, kde by hlavu složil… Když se narodil, přišel jako král na naši zem a našlo se pro Něho horko těžko místo mezi dobytkem! On, náš Stvořitel nemá na zemi svůj domov ani svoji postel. Tím jako by tomu člověku mezi řádky naznačil: pořádně si to rozmysli, jestli do toho jdeš i za nepříznivých podmínek. Je to důležité proto, abys na té cestě vydržel, musíš udělat pevné rozhodnutí. Proto, abys to rozhodnutí mohl udělat, ti sděluji potřebnou informaci, nebuď jak stavitel, který, nemůže dokončit svoji stavbu, protože si to nejprve nepromyslel (L 14;28-30 Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: „Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!“). Jdi do toho naplno a dokonči to.
Následovat Ježíše může znamenat, že nebudeme mít kde hlavu složit. Leží před námi otázka: Jdeme do toho i za těchto podmínek? Naše odpověď bude znít ANO, jestliže naší motivací bude samotný Kristus. Pokud budu dělat vše kvůli Kristu a ne člověku, věcem, postavení, pocitu vlastní hodnoty… Sloužit Ježíši Kristu neznamená, že to bude příjemné, že mě budou mít všichni rádi a uznávat cokoliv řeknu… mnohdy je tomu naopak, musím se dát vést jedině svým vztahem k Ježíši. On musí být mojí jedinou motivací.
Jinému řekl: „Následuj mne!“, jako by mu sděloval: mám pro tebe úkol, službu, volám tě teď, jdeš do toho? Když takto volal učedníky, ihned opustili to, co právě dělali a šli za Ježíšem. Kolikrát mě to zaujalo a jejich okamžitá reakce překvapila. Neohlíželi se na to, co je ještě potřeba udělat (s nedokončenou prací, majetkem, rodiči…), vůbec to neřešili, prostě odpověděli na Jeho pozvání a šli. Z toho mi plyne, že nemáme na čemkoliv lpět, jinak je to naše brzda. Na tom, jestli vyjdeme na Jeho zavolání, se ukazuje, jestli je Bůh v našem životě opravdu na prvním místě.
L 14;25-35 Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: "Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklad, zda má na její dokončení? Jinak, kdyby položil základy, ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: „Tenhle člověk začal stavět a nemohl to dokončit!“ Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem. Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš."
V jedné knize jsem četla větu, která mě zasáhla, a musela jsem nad ní chvíli přemýšlet: „Věrnost příbuzným je nám nad věrnost Ježíši. Jestliže stojí věrnost Pánu proti věrnosti komukoliv a čemukoliv máme poslechnout Ježíše bez ohledu na to, co mě to bude stát.“ Představila jsem si situaci, kdy by přede mnou stál Ježíš a řekl mi: „Potřebuji tě, abys mi pomohla zachránit ty, kteří jsou dosud živi, neváhej a pojď za Mnou!“ V hlavě mi probleskla otázka: Je tato výzva pro mě důležitější, než pochování příbuzného? Šla bych bez váhání?
Když pochopíme, co v Bibli znamená první smrt (stav hlubokého spánku, kdy mrtví nevědí nic, jejich tělo se obrátí v prach, ale to není žádná překážka pro Stvořitele. On z prachu stvořil Adama a v Bibli je zaznamenáno, že mrtvé znovu probudí, až po druhé přijde), tak už nám nepřijde divné, že Ježíš této smrti nedává takovou vážnost, jako my (Ježíš ví, že se ten člověk neloučí s otcem navždycky, znovu ho uvidí).
Co znamená ta ruka na pluhu? Jakoby Ježíš říkal: Buďto do toho půjdeš naplno se vším všudy (přijmeš cestu, ať už přinese cokoliv), nebo se vrať. Ten člověk sám řekl, že bude Ježíše následovat, ale je tam to podstatné slůvko ALE… Takový člověk je připraven vyjít, přesto nakonec nevyjde, protože mu vždy přijde něco důležitějšího do cesty. I tady je potřeba zásadní rozhodnutí, komu budu dávat přednost? Kdo je mým Pánem a autoritou?
Když přijde učeň, vyučený od mistra, nemůže se vrátit k tomu, co dělal předtím. V biblických dobách se učeň nastěhoval do domu svého mistra a učil se stylu mistrova života. Učil se jeho řemeslu, jedl s ním u stolu, spal v jeho domě, všude s ním chodil… prostě se stal součástí rodiny. A to, co se naučil, pak také žil a dával dál. Ježíšovi učedníci Ho nazývali svým mistrem a Pánem, učili se žít jako On.
Ježíš nás volá k následování teď! Odpovíme?