Když je Ježíš přítomen, zlé síly reagují
L 4;31-37
Odešel do galilejského města Kafarnaum a učil je v sobotu. Žasli nad jeho učením, poněvadž jeho slovo mělo moc. V synagóze byl člověk, který byl posedlý nečistým duchem; ten vzkřikl velikým hlasem: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží.“ Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: „Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!“ A pověst o něm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.
Mt 13;27 Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
Ježíšovo učení - nebyla to jen slova, hodně slov, které lidé slýchávali. Tato Ježíšova slova byla jiná. Určitě probleskoval Ježíšův charakter a byl poznat opravdový zájem o lidi. Často svoje slova potvrzoval i činy, které konal.
Ale překvapilo mě, co jsem se dozvěděla z verše 33. Jak to, že v synagóze je nečistý duch? Vždyť je to místo, kde přebývá Bůh, nebo ne?
Přirozeně jsem očekávala, že v církevní budově, kde se lidé scházejí k modlitbám a ke čtení Božího Slova a navíc, když je přítomen sám Ježíš, nebude přítomen žádný nečistý duch ani nikdo jím posedlý. Když přichází Ježíš a učí, začne se projevovat zlý duch, protože nesnese Boží přítomnost! Pokud nebude Ježíš přítomen, tak je možné, aby mezi námi byli nečistí duchové, když ale přítomen bude, budou muset odejít, protože pro ně už nebude místo. Trápením lidí ulevují vlastní bolesti (L 11;24-26), a když se setkají s naprostou čistotou a láskou, nemají úniku a prožívají muka. Aby společenství mohlo být zdravé a plné Boží přítomnosti je potřeba, aby Ježíš byl opravdu Pánem a Králem, aby byl u každého člověka na prvním místě a o všem rozhodoval. Musíme se nechat na Něho naroubovat, aby námi proudil Jeho život a proměňující moc. Když bude Kristus v nás, tak zlé síly nemají šanci ani prostor k působení. Každý musíme začít sami u sebe, jedině tak se mohou věci změnit a posunout k dobrému. Mnozí z nás (a já mezi ně také patřila) mají tendenci se označovat za dobré semeno v úrodné půdě, za tu moudrou družičku, za vymetený, uklizený a naplněný dům, ale to nemusí být pravda, abychom zjistili náš pravý stav, potřebujeme, aby nám to Bůh ukázal Jeho očima, a za to Ho můžeme prosit.
Př. 23;26 Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.
Laodicejské poselství pro Boží lid (soudící lid), žijící v době konce, nám sděluje problém, který v církvích bude (viz. Zj 3;14-20). Ježíš stojí přede dveřmi a tluče, není mezi nimi, a přesto si věřící budou myslet, že je vše v pořádku a Ježíš je uprostřed nich. To poselství jasně říká… ty si myslíš, že jsi bohatý, že všechno máš a nic už nepotřebuješ, ale nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý… vzpamatuj se a čiň pokání. Ježíš vyzývá, aby se člověk k Němu navrátil, aby Ho hledal a přijal do svého života, do své věrouky jako živého Pána a Krále. K Němu máme dojít, On se o nás postará a vše potřebné zařídí. Ježíš se chce navrátit do svého lidu, proto tluče a čeká, jestli někdo odpoví. Kdo Mu otevře, bude večeřet s Králem vesmíru a v Něm je plnost všeho. Jaké úžasné setkání to musí být, když po dlouhém klepání, člověk otevře a může se setkat s Ježíšem tváří v tvář. Ježíš konečně dostal pozvání a přichází se vším, co má i do mého života.
Jistotou je, že Ježíš je trvale přítomen, ale záleží na nás kde. Jestli za dveřmi, nebo v nás.
Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.
Jedinou zárukou našeho budoucího života je Ježíš sám (1. list Janův 5;12 Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.).