Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lidé dvojaké mysli

Jakub 4; 7-10    

 

Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kdo máte dvojakou mysl. Dejte se do bědování, truchlete a plačte! Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.

 

Znovu se objevuje výzva, abychom se Bohu poddali, odevzdali, přiblížili se k Němu, co to jen jde. Jedině tak nás může plně chránit.

1. Jan. 5; 18-20 Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne. Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svět je pod mocí Zlého. Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. 1. Jan. 5; 10-12 Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Nenabízí se tu žádná jiná možnost, než být buď s Bohem, nebo proti Němu, na straně toho Zlého. Žádná třetí cesta (postoj) neexistuje. Bible se vyjadřuje jasně. Celý svět je pod mocí Zlého. Jen ti, kdo se narodili z Boha, se od světa viditelně odlišují a světu nepatří. Existují tedy jen dvě skupiny lidí, které se dělí na ty, kdo Bohu patří, a na ty, kdo ne. Láme se to na Ježíši Kristu. Jestliže Ho přijímáme jako Božího Syna, svého Stvořitele, Spasitele, Pána a Krále, dárce života a zcela Mu patříme.

 

Tím, že se Adam postavil za Evu (poté co pojedla ovoce ze stromu poznání dobrého i zlého) na stranu padlého anděla Lucifera, předal mu otěže. Toho, co mu Bůh svěřil (péče o Zemi), se vzdal, a od té chvíle se stal pánem Země satan. Země je teď v jeho správě. (Jan 14;30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. Jan 12;31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.) Proto je v Bibli zmínka, abychom nezapomínali, že toto není náš domov. (Žalmy 91:9 Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov. Židům 13:14 Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.) Nemáme se tu zabydlovat, a tím se nechat měnit k podobě tohoto světa. Buď patříme Pánu a neseme Jeho ovoce, nebo patříme světu a neseme jeho typické ovoce (sobectví, pýchu, nevázanost, hrabivost, závist, nenávist, pomlouvání, lež, křivost atd. – stačí pouze jedna vlastnost z nich, žádná z nich totiž není charakterovou vlastností Ježíše Krista). Bůh nás nabádá, abychom se pánovi tohoto světa vzepřeli a přiblížili se Bohu. Nestačí dojít jen K, je potřeba navázat s Bohem vztah. Dále nás nabádá, abychom se očistili od poskvrny tohoto světa:

umyli si ruce – všechny špatné činy, které jsme prakticky vykonali, vynesená slova, která druhé zákeřně ranila, pomluvy, které poničily pověst a čest člověka, zpochybnily jeho pohnutky a pomohly vytvořit předsudky lidí vůči tomu člověku,

očistili svá srdce – všechny zlé myšlenky, které se usídlily v naší mysli a vedly nás k závisti, nenávisti vůči člověku nebo Bohu. Mohou to být činy, které jsme nevykonali, ale ze srdce si přáli to udělat (už přání narušuje můj vztah k tomu dotyčnému člověku a náprava je velmi obtížná).

Bůh touží, abychom se naučili bezpodmínečně milovat a dívat se na svět Jeho očima, přes kříž Ježíše Krista, přes Jeho charakter. Abychom očistili svoje smýšlení, tj. uvedli svoji mysl do souladu s Boží.

 

Přísloví 6:16-19 Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností: přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev, srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem, křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry. To jsou vlastnosti, které Bůh nemá a jedna je Mu zvlášť ohavná, protože Ho připravila o spoustu milovaných bytostí, které stvořil a nesmírně je miluje. Když nádherný anděl Lucifer, stojící vedle Božího trůnu, popouzel bytosti proti jejich Stvořiteli, a tím také vyvolal sváry mezi sebou navzájem.

Př. 26;20-28 Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár. Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu. Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce. Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest. Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost; nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena. Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí. Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád. Každý jednou ochutná ovoce své volby a činů.

Přísloví 12:22 Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.

Př. 24;28 Nebuď bezdůvodně (bez důkazů) svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat?

Přísloví 20:10 Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností.

Př. 17;3-5 Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává. Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku. Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.

 

Umyjte se a očistěte! Jak to udělat? Tím, že si uvědomíme svůj pravý stav a zatoužíme se k Bohu přiblížit, pak začneme nad sebou plakat a usilovat o nápravu.

Máme dojít k tomu, že toho sami nejsme schopni (nemůžeme změnit barvu své kůže, ani skvrnitost leoparda, nebo naši DNA), složit vše co jsme a co máme k Pánovým nohám a volat k Němu o pomoc. Kristus nás pak povýší, tj. pomůže, abychom se stali lepšími. To dělá On. Kdybychom měli jako svůj cíl jen sami sebe, svoje JÁ, nikdy se nebudeme moci stát lepšími lidmi. Tím, že našim cílem bude sám Ježíš Kristus, a spolu s Ním Jeho čistý charakter a svatost, pak je možné, aby On nás proměnil k Božímu obrazu. Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi. On nás může povýšit do svého rodokmenu a učinit nás Božími dětmi. Lepšími lidmi s čistým charakterem i pohnutkami. Podmínkou je smrt našeho starého člověka, našeho JÁ. Musíme přijít pod kříž Ježíše Krista a spolu s Ním umřít sami sobě. 2.Kor. 5;17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

 

Jací jsou lidé dvojaké mysli? Žehnají a vzápětí proklínají, chválí Boha a hned nato zlořečí svému bližnímu (Jak 3;8-18 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji. Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou? Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu. Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská. Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.). Bible říká, že nejhorší je jazyk člověka, zvláště jeho mluvený projev. Předsudky jsou v současné době také velkým problémem. Hodně informací, nutnost je rychle vyhodnotit a málo času na jejich zkoumání. Bůh ale dává dostatek času, to Jeho nepřítel nás nutí, abychom rychle jednali a nezkoumali, protože bychom odhalili jeho metody, lži a plány, a to se mu nehodí. Zato pravda snese zkoumání, a pak ještě více září. Jakmile máme nutkání dělat něco velmi rychle, je třeba se zastavit a projednat to v klidu na modlitbě s Bohem. Pokud je to od Boha, nikdo nám to nevezme a On nám dá dostatek času, abychom si to mohli pořádně rozvážit a na základě potřebných informací se rozhodnout.

Lidé dvojaké mysli jsou k těm, kdo vidí věci stejně srdeční, ale k těm, kteří mají jiný názor nesnášenliví až vzteklí. Bůh se ke všem chová jasně. Ježíšův postoj je jednoznačný. Zpočátku je jedno, jaký má kdo názor, hlavní je se spolu sjednotit na kolenou v pokoře před Pánem, On nás pak sjednotí v Jeho jménu a uvede nás do souladu s Ním. Nějaký čas to potrvá, má to svůj průběh.

U Něho máme jistotu, jak se zachová, jelikož z lásky k padlým hříšným lidem daroval jednou provždy Svého Syna, abychom v Něm měli život. Všechny lidi nazývá svými dětmi a volá je zpět do Své náruče bez rozdílu, před nikým ji nezavře (nechal si ji otevřenou dokonce přibít na kříž). U Boha není střídání světla a tmy. Bůh je jasné světlo.

 

Přísloví 15:9 Hospodinu je ohavností cesta svévolníka, ale miluje toho, kdo následuje spravedlnost. Svévolník je ten, který jedná podle sebe a měřítek světa, a tím dává příklad širokému okolí a láká je na stejnou cestu, do vzpoury proti Bohu. Brání lidem, aby přišli k Bohu a vzali si, co má pro ně Bůh přichystáno.

Přísloví 28:9 Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.

Boží zákon je vlastně popis Božího charakteru a řádu, který v nebi je. Jaký Bůh je a jaký není. Kdo odmítá Boží zákon, odmítá i jeho zákonodárce. Kdo nenávidí Boha, toho modlitby nemůže Bůh ani slyšet, jsou Mu ohavností (viz. také Jak. 4;3-6, Iz 1;2-8,11-20).

 

Jak 4;3-6 Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně. Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo je psáno: ‚Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil‘? Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘

Iz 1;2-8,11-20 Slyšte, nebesa, naslouchej, země, tak promluvil Hospodin: „Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi. Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu. Nač vás ještě bít? Jste jen umíněnější. Hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není. Samá modřina a jizva i čerstvá rána, nejsou vymačkány ani obvázány ani ošetřeny olejem. Vaše země je zpustošená, vaše města vypálená ohněm, vaši půdu vám před očima vyžírají cizáci; je zpustošená, cizáky podvrácená. Dcera sijónská zůstala jako chatrč na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město.

K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Budete-li povolní a poslechnete, budete požívat dobrých darů země. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč.“ Tak promluvila Hospodinova ústa.

 

Přísloví je kniha, která popisuje ovoce spravedlivého a svévolníka. Díky této knize můžeme snadněji rozeznat jednotlivé ovoce a nenechat se svést. Jaké rady tam nacházím k tomuto tématu? Jak se zachovat k lidem, kteří mi dělají zle?

Př. 24;16-19 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane (pád není prohra!), svévolníci zaklopýtnou a zle končí. Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci, nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv. Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům.

Př. 25;21-22 Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou, tím shrneš řeřavé uhlí na jeho hlavu a Hospodin ti odplatí. Jinými slovy, jednej s ním dobře a laskavě, a tím bude zahanben. Když tě udeří, nastav druhou tvář, a když tě požádá o kabát, dej mu i košili – nebraň se, neber spravedlnost do vlastních rukou, ale čekej, až se tě zastane Bůh.

 

Mt 5;44-45 Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

L 6;27-31,35 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.

Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.

 

Nemáme právo chovat se k lidem zle, neboť každého stvořil Bůh. A Bůh soukromé věci probírá přímo s tím, koho se to týká. Bůh bude vždy se mnou řešit jen mě, a co ostatní?… to není má věc.

 

Mt 13;40-43 Tak jako se tedy sbírá plevel a pálí ohněm, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti vyberou z jeho království každé pohoršení a každého, kdo se dopouští nepravosti, a hodí je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“

 

1. Pet. 1;17 Jestliže ‚vzýváte jako Otce‘ toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho činů, v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.

 

Kol. 2;6 Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.