Boží logika - pokračování
TAKTIKA
Častokráte mě Bůh překvapil i taktikou, kterou zvolil.
Vždy muselo být všem naprosto jasné, že je to Hospodinova práce. Že je to On, který zachraňuje a lidé se tudíž nemohou ničím chlubit a ani si přisuzovat za svoji účast nějaké zásluhy. Jaký způsob záchrany zvolil Bůh v případě dobytí Jericha?
Jozue 6;2-5 Ale Hospodin řekl Jozuovi: „Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými bohatýry. Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ponese před schránou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid vstoupí do města, každý tam, kde právě bude“.
Vůbec nebylo třeba zbraní ani těžké techniky k dobytí hradeb. Jen ochotných lidí, kteří budou postupovat přesně tak, jak jim to Bůh přikázal. Měli pochodovat kolem města po určitý čas, kněží troubit na polnice. Sedmého dne zatroubit na police a k tomu vydat i válečný pokřik, to bylo vše. Hradby se zřítily a město bylo dobyto.
POTŘEBNÝ POČET
V podobném duchu se to odehrávalo i u Gedeona. Ten šel na tisíce Midjánců jen se džbánem, beraním rohem a pochodní. Je možné tak velkou přesilu tímto způsobem porazit?
Soudců 6;10-16 Řekl jsem vám: Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nebojte se bohů Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Ale vy jste mě neuposlechli.“ I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci. Hospodinův posel se mu ukázal a oslovil jej: „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ Gedeón mu odpověděl: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: »Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?« Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců.“ Hospodin se k němu obrátil a pravil: „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“ On mu však namítl: „Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“ Ale Hospodin mu řekl: „Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.“
Gedeon se diví, že si Bůh vybral právě jeho pro takový úkol. Pokládá se za toho nejslabšího a nejnepatrnějšího ze všech.
Bůh si ho vybírá, protože je „zdravě naštvaný“ a chce vidět, jak Bůh koná. Chce vidět na vlastní oči to, co jeho otcové o Něm jen vyprávěli. Očekává, že Bůh něco udělá. A Bůh posílá Gedeona s ujištěním, že bude po jeho boku, a proto také zvítězí. Dává Gedeonovi možnost, aby mohl pozorovat, jak jedná a blíže Ho tak poznat.
To ale nebylo všechno. Bůh Gedeona zanedlouho šokuje. Gedeon nashromáždil 33 000 mužů, aby se postavil proti přesile 135 000 Midiánců. Co Bůh na to?
Soudců 7;2-7 I řekl Hospodin Gedeónovi: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: »Vysvobodil jsem se vlastní rukou.«
3 Nuže, provolej teď k lidu: Kdo se bojí a třese, ať se z Gileádského pohoří vrátí a vzdálí.“ Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen deset tisíc. Hospodin však Gedeónovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou nikdo, o kom ti řeknu: Ten s tebou nepůjde.“ Poručil tedy lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeónovi: „Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého, kdo si při pití klekne na kolena.“ Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu rukou k ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena. Hospodin řekl Gedeónovi: „Třemi sty muži, kteří chlemtali, vás vysvobodím a vydám ti Midjánce do rukou. Všechen ostatní lid ať odejde, každý do svého domova.“
Gedeon se snažil nashromáždit, co nejvíce lidí to šlo, protože přesila byla obrovská. Podle Boha to bylo ale moc a nakonec mu schválil jen 300 lidí. Tři sta proti 135 000 Midiánců? Proč tak málo? Vždyť to vypadá jako jasná sebevražda…
A co způsob boje, vedoucího k jisté porážce nepřítele?
Soudců 7;12-22 Midjánci s Amálekem a se všemi syny východu leželi totiž v dolině v takovém množství jako kobylky, i jejich velbloudů byl bezpočet, takové množství jako písku na mořském břehu. Gedeón přišel, právě když jeden druhému vyprávěl sen. Povídal: „Považ, jaký jsem to měl sen! Na midjánský tábor se valil pecen ječného chleba; přivalil se ke stanu a vrazil do něho, až padl, úplně jej převrátil, že stan zůstal ležet.“ Jeho druh mu odpověděl: „To nemůže znamenat nic jiného než meč Izraelce Gedeóna, syna Jóašova. Bůh mu dal do rukou Midjánce i s celým táborem.“ Když Gedeón slyšel vyprávění tohoto snu i jeho výklad, poklonil se. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: „Vstaňte! Hospodin vám vydal do rukou tábor Midjánců!“ Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně. Poručil jim: „Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i vy. Až spolu s ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i vy na polnice okolo celého tábora a zvoláte: ‚Za Hospodina a za Gedeóna!‘“ Gedeón se sto muži, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, právě když střídali stráže. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v rukou. Tři oddíly najednou zatroubily na polnice a rozbily džbány; do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, aby troubili, a zvolali: „Meč za Hospodina a za Gedeóna!“ Zůstali stát kolem tábora, každý na svém místě. V celém táboře nastal divý spěch, zmateně pokřikovali a dávali se na útěk. Zatímco tři sta mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému; tábor se dal na útěk do Bét-šity směrem k Sereře a k ábelmechólskému břehu naproti Tabatu.
Všechno to vypadá úplně naruby. Kdyby to bylo na nás, určitě bychom takovou taktiku nezvolili. Ale v tomto případě byl velitelem Hospodin, a proto to probíhalo úplně jinak. On vždy volí tu nejlepší cestu, takovou, jaká by nás ani ve snu nenapadla.
A co z toho plyne? Když Bůh je s námi, kdo je proti nám? Když máme Boha na své straně, po našem boku, tak se nám nemůže nic stát a vítězství je jisté.
PROSTŘEDEK K UZDRAVENÍ
Ježíš Kristus je Boží Syn, pro nás viditelný a hmatatelný. Je hoden úcty. I On se projevoval tak, že lidi tím udivoval, a to platí dodnes.
Jan 9:1-7 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?" Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa." Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená `Poslaný´.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.
Ten člověk nemůže za to, že je slepý. Vinu za jeho stav nenese nikdo z žijících lidí, je to důsledek Adamova hříchu, který se projevuje různě. Ježíš Kristus k němu přichází, aby mu pomohl.
Může se (podle textu) zdát, že to Bůh na něm dopustil schválně, aby se pak mohl přede všemi oslavit. Ale to by nesedělo s tím, jaký Ježíš Kristus je - odhalil nám i celému vesmíru svoji pravou povahu a povahu Nebeského Otce (neboť oni jedno jsou 1. Jan. 5;7 Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch Svatý, a ti tři jedno jsou. Jan 12;44-45 Ježíš hlasitě zvolal: "Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mě poslal. A kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal.), a to na kříži.
Vraťme se zpátky k příběhu: Král nebes přichází k slepému člověku, plivne na zem a udělá ze slin a prachu bláto, které tomu slepému dá na oči. Proč takovým způsobem? Proč Boží Syn plivl na zem? Když to někdo z lidí dnes udělá před mýma očima, tak se s hnusem odvracím. Od Božího Syna bych to nečekala.
Kdy se poprvé objevuje v Bibli zmínka o prachu?
Gn 2;7 I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou. (KR)
Gn 2;7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.(ČEP)
Ježíš Kristus tím ukázal, že má moc stvořit. To, co tomu člověku chybělo, udělal Ježíš z prachu země. Stvořil mu oči, které byly plně funkční. Tímto způsobem dal všem lidem okolo najevo, že On je ten Hospodin, Bůh Starého zákona, náš Stvořitel.
LAZAR
U tohoto příběhu mě zarazilo Ježíšovo chování. Většinou zasahoval včas, nebo na poslední chvíli, Jeho cílem bylo vždy zachránit. V tomto případě ale jednal záměrně jinak.
Jan 11;11-17 To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit." Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se." Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku. Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!" Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!" Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
Ježíš věděl, že jeho kamarád Lazar umírá a přesto počkal až do doby, kdy umřel. Teprve tehdy to učedníkům oznamuje a vydává se na cestu, aby ho probudil ze „spánku“. Dokonce říká, že je rád, že tam nebyl včas. My lidé bychom při zjištění, že náš přítel umírá, panikařili, protože smrtí člověka pro nás zhasínají veškeré naděje. Pro Boha ale nikdy není pozdě. On není omezen časem ani nedostatkem moci.
Ježíš přichází v době, kdy je Lazar už čtyři dny pohřbený. Všichni jeho blízcí kolem pláčou a vyčítají Ježíši, že nepřišel dřív. Ježíš na to reaguje tím, že Lazara zavolá, aby vyšel z hrobu. A on z něho vyšel a žil ještě dlouhá léta.
Moc vzkřísit (probudit znovu do života) má jedině Bůh. Tímto skutkem Ježíš znovu ukazuje, že je Boží Syn, toužebně očekávaný Mesiáš.
Jan 13;6-7 Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš."
Ani učedníci, ani my častokrát nechápeme, proč Bůh dělá různé věci takovými způsoby. Možná to ani není cíl. Vždyť Hospodina budeme poznávat celou věčnost.
Jediné, čeho jsem si všimla, že všechny tyto příběhy mají společné to, že se Bůh nenechá okrást o slávu, která Mu náleží. Proto věci řeší pro nás šokujícím způsobem, aby bylo všem jasné, že na ničem nemáme žádnou zásluhu.
Jsme jen prachem vzatým ze země, nádobou, která potřebuje naplnit ušlechtilým Božím Duchem a naproti tomu Bůh je vším. Bůh nás mnohonásobně převyšuje.
Bůh nám ukazuje, že ve skutečnosti nejsme závislí na chodu tohoto světa, ani na člověkem vytvořeném systému, ale na Bohu, který nás stvořil. Nejsme omezeni našimi možnostmi, ale s Bohem můžeme tyto lidské hranice překročit a učit se Ho poznávat blíže.
Jemu patří vše a má veškerou moc na nebi i na zemi. My jsme Jeho stvořením, stvořeným k Jeho obrazu a máme neustále růst a poznávat Ho, tak jako Adam a Eva před pádem do hříchu.
Pevně doufám, že jednou mnohé z toho, co teď nechápeme, uvidíme z Božího pohledu a pochopíme.