Jdi na obsah Jdi na menu
 


Platný zákon

Ex 24;12

 

Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky - zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval."

 

Ex 31;18  Když přestal k Mojžíšovi na hoře Sínaji mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to kamenné desky psané Božím prstem.

 

Bůh napsal zákon (desatero) SVÝM PRSTEM! Je tudíž věčný, neměnný a stále platný (Žalm 111;7-8 Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy, pravdou a přímostí vytvořená.).

Našla jsem jen pár zmínek v Bibli, kdy Bůh něco psal svým prstem. Vždy to byla známka toho, že je to platné, spolehlivé a neměnné.

 

Boží zákon platil i před pádem Adama a Evy do hříchu. Měli ho zapsán ve svém srdci. Po pádu do hříchu přišlo postupné odpadnutí od Božího řádu, až nakonec lidé vůbec nevěděli, kdo je vůbec Bůh, jaký je, co to znamená milovat a že dělají něco špatně. Na to Bůh reaguje tím, že píše zákon svým prstem na kamenné desky v deseti přikázáních, později ho ještě rozvíjí do dvou velkých přikázání:

 

1. deska desatera upravuje náš vztah k Bohu a je obsažena v tomto přikázání - Mr 12;29-30 Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pánmiluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ 

 

2. deska desatera upravuje náš vztah k bližním a je obsažena v tomto přikázání - Mr 12;31 Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není."

Řím. 13;9-10 Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.´ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

 

Zákon je popisem toho jaký Bůh je, co by nikdy neudělal, čeho není schopen. Bůh je zdrojem života a záleží Mu na tom, aby všichni měli věčný život, to dokládá hned první přikázání Desatera. Tím, že je první, je základem a má velkou důležitost. Pokud budeme dodržovat všechny ostatní a toto první ne, nic nám to nepomůže. Jedině když se necháme napojit na zdroj života, teprve tehdy bude námi proudit Jeho život navěky. To je základ, tam musíme začít. Když se necháme proměnit k Božímu obrazu, pak už nebudeme lhát, zabíjet, krást, závidět, smilnit atd., dostaneme se do souladu s Boží povahou a už těchto věcí nebudeme schopni. Dostaneme se znovu do harmonie s Božím řádem tak, jako byl kdysi Adam s Evou.

 

První písemnou formu Božího zákona dostal Mojžíš, jako reakci na skutky Božího lidu. Zákon měl přinést světlo a usvědčení z hříchu. Lidé díky Desateru mohli pochopit, že potřebují záchranu, a to platí i dnes pro nás.

 

Lidé si v biblických dobách mysleli, že Ježíš Kristus přišel zákon zrušit, i dnes takové lidi můžeme potkat. Ježíš už na to svoji odpověď dal:

Mt 5;17-18 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

 

L 16;17 Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.

 

Tady jsou zmínky o vykoupeném lidu (v závěru dějin této země), který stále zachovává Boží přikázání:

 

Zj 12;17 Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.

 

Zj 14;12 Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“

 

Zákon tedy zrušen není ani nebude.

 

Máte taky tu zkušenost, že nejste schopni sami od sebe dodržet Boží zákon? Velmi chcete, ale prostě se každou chvíli přistihnete, že ho porušujete?

V dnešní době se hodně rozmáhají pomluvy a už nám to ani nepřijde zlé, pokud se to ovšem netýká přímo nás. Ze zpráv se mi zdá, že se také velmi změnil postoj dětí ke svým rodičům, už je nemají v takové úctě, k jaké nás Bůh vede. A zároveň přibývá i zpráv, kdy zase naopak někteří rodiče jsou schopni zabít své děti, a to i opakovaně.

 

Gal 5; 16-17 Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

 

Připadají vám Boží přikázání těžká a nesplnitelná?

 

1. Jan. 5;3-5 V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

 

Boží přikázání opravdu nejsou těžká pro ty, kteří jsou v souladu s Bohem, kteří se nechají proměňovat k Božímu obrazu. Pro ty, kteří se nechali narodit z Boha a stali se součástí Boží rodiny. Pokud totiž mají zákon zapsán přímo v srdci, jednají podle něho. Už se nemusí tak urputně snažit, hlídat se, prostě jsou s ním v souladu. Naši veškerou snahu tudíž musíme vložit do toho, abychom se Bohu zcela odevzdali a nechali Ho, aby nás proměnil a uvedl do souladu s Ním a Jeho řádem.

 

Ezechiel 36;17-32 „Lidský synu, když izraelský dům sídlil na své půdě, poskvrnili ji svou cestou a svými skutky. Jejich cesta přede mnou byla jako ženská nečistota. Vylil jsem na ně své rozhořčení za krev, kterou na zemi prolévali, a za to, že ji poskvrnili svými hnusnými modlami. Rozptýlil jsem je mezi pronárody, jsou roztroušeni po zemích, soudil jsem je podle jejich cest a skutků. Ale když přišli mezi pronárody, znesvěcovali mé svaté jméno, kamkoli přišli. Říkalo se o nich: ‚Je to lid Hospodinův, ale z jeho země museli odejít.‘ I jala mě lítost pro mé svaté jméno, které oni, izraelský dům, znesvětili mezi pronárody, kamkoli přišli.

Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli. Opět posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi pronárody, jméno, které jste vy uprostřed nich znesvětili. I poznají pronárody, že já jsem Hospodin, je výrok Panovníka Hospodina, až na vás ukáži před jejich očima svou svatost. Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země. Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa. Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich. Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem. Zachráním vás ze všech vašich nečistot, přivolám obilí a rozhojním je a nedopustím na vás hlad. Rozhojním ovoce na stromech i polní úrodu, takže už neponesete mezi pronárody potupu kvůli hladu. Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti. Nečiním to kvůli vám, je výrok Panovníka Hospodina, to vám buď známo; styď a hanbi se za své cesty, dome izraelský!“

 

Pokud je Boží zákon opravdu stále platný, pak bychom ho měli nacházet postupně v celé Bibli. Je totiž do jisté míry popisem Božího charakteru, který Bůh často zjevuje (kdybychom Ho neměli možnost poznat, jak bychom se pak mohli pro Něho rozhodnout?).

 

Desatero ve SZ (které Bůh napsal svým prstem na kamenné desky):

2. Moj. 20;1-23

                    

                       1. Ex 20;1-3                                                      5. Ex 20;12

                    2. Ex 20;4-6, 23                                                   6. Ex 20;13

                         3. Ex 20;7                                                       7. Ex 20;14

                      4. Ex 20;8-11                                                     8. Ex 20;15

                                                                                                 9. Ex 20;16

                                                                                                10. Ex 20;17

 

1. Ex 20;1-3 Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.


2. Ex 20;4-6, 23 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

 

3. Ex 20;7 Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.

 

4. Ex 20;8-11 Pamatuj na sobotní den, aby ti byl svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je dnem odpočinku, zasvěceným Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci – ty, tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá děvečka, tvé dobytče ani přistěhovalec ve tvých branách. V šesti dnech totiž Hospodin učinil nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, ale sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil jej.(B21)

 

5. Ex 20;12 Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

 

6. Ex 20;13 Nezabiješ.

 

7. Ex 20;14 Nesesmilníš.

 

8. Ex 20;15 Nepokradeš.

 

9. Ex 20;16 Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

 

10. Ex 20;17 Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“

 

Ex 20;18-23 Všechen lid pozoroval hřmění a blýskání, zvuk polnice a kouřící se horu. Lid to pozoroval, chvěl se a zůstal stát opodál. Řekli Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.“ Mojžíš lidu odpověděl: „Nebojte se! Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel, aby bylo zřejmé, že se ho budete bát a přestanete hřešit.“ Lid zůstal stát opodál a Mojžíš přistoupil k mračnu, v němž byl Bůh. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Toto řekneš synům Izraele: Viděli jste, že jsem s vámi mluvil z nebe. Neuděláte si mé zpodobení, neuděláte si bohy stříbrné ani zlaté.

 

Zákon je přítomný i v NZ (Desatero):

 

    

      1. Mt 4;10, Zj 19;10, Mr 12;29-30                             5. Mt 19;19, Ef 6;1-3

              2. 1. Jan 5;21, Sk 17;29                                     6. Řím 13;9, Jk 2;11

                       3. 1. Tim 6;1                                                      7. Mt 19;18

4. Mr 2;27-28, Žd 4;1, Žd 4;4, Žd 4;9-11                        8. Řím 13;9, Ef 4;28

                                                                                                 9. Mt 19;18

                                                                                                 10. Řím 7;7

 

1. Mt 4;10 Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“, Zj 19;10 Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví., Mr 12;29-30 Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pánmiluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ 

 

2. 1. Jan 5;21 Děti, varujte se modlářství., Sk 17;29 Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.

 

3. 1. Tim 6;1 Všichni, kdo nesou jho otroctví, ať mají své pány v náležité úctě, aby Boží jméno ani naše učení neupadly do špatné pověsti.

 

4. Mr 2;27-28 A řekl jim: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“, Žd 4;1  Stále platí zaslíbení pro vstup do jeho odpočinutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je promeškal., Žd 4;4 O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: ‚I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.‘, Žd 4;9-11 A tak zůstává sobotní odpočinutí Božímu lidu. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svého díla, tak jako Bůh od svého. Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti. (ČSP), Žd 4;11 A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti. (ČEP)

 

5. Mt 19;19 cti otce a matku, miluj svého bližního jako sám sebe.“, Ef 6;1-3 Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem. ‚Cti otce svého i matku svou‘ je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: ‚aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.‘

 

6. Řím 13;9 Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘, Jk 2;11 Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezabiješ.‘ Jestliže necizoložíš, ale zabíjíš, přestupuješ zákon.

 

7. Mt 19;18 Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,

 

8. Řím 13;9 Vždyť přikázání ‚nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš‘ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: ‚Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.‘, Ef 4;28 Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.

 

9. Mt 19;18 Otázal se ho: „Která?“ Ježíš odpověděl: „Nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, křivě svědčit,

 

10. Řím 7;7 Co tedy máme říci? Že zákon je hříšný? Naprosto ne! Ale hřích bych byl nepoznal, kdyby nebylo zákona. Vždyť bych neznal žádostivost, kdyby zákon neřekl: ‚Nepožádáš!‘

 

Zákon je stále platný. Jak můžeme naložit s jeho přestoupením? Co udělat s pravdou, která je v něm obsažena a která nás usvědčuje? Jak se k tomu postavit? Nabízí se dvě varianty:

 

  1. buď musí být odstraněn ten, kdo ji říká, kdo je nositelem zákona – zákonodárce, a tím odstranit zákon. Bez zákona není hřích ani přestoupení zákona. Jenže kdyby to šlo, tak by Ježíš nemusel zemřít,

  2. nebo pravdu přijmout a Zákon zachovávat. Přijmout Boží cestu a proces našeho proměnění - nechat se změnit tak, abychom milovali Boha z celého srdce, tehdy budeme zachovávat Jeho nařízení a zákony. Je to zákon svobody ne otroctví.

     

    Ef 2;1-3 I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

     

    Ef 4;29-32 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

     

    Jozue 22;5 Jen se usilovně snažte zachovávat přikázání a zákon, které vám přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův, totiž milovat Hospodina, svého Boha, chodit po všech jeho cestách a dbát na jeho přikázání, přimknout se k němu a sloužit mu z celého srdce a z celé duše."